Veřejná sbírka ,ZVONY PRO OČIHOV‘

Podporujeme a šíříme myšlenku

Obec Očihov vyhlašuje veřejnou sbírku
na pořízení nových dvou zvonů do kostela
sv. Martina v Očihově

Očihov-ZNAK(min)

Způsob provádění sbírky:

1. shromažďování příspěvků na bankovní účet č. ú. 1155441990217/0100

2. shromažďování příspěvků do pokladničky, která je umístěna v kanceláři účetní obce

Sbírka je od 1. listopadu 2017 vyhlášena na dobu neurčitou.

Jak celá myšlenka vznikla?

Ve středu 20. září 2017 zastupitelstvo obce Očihov odsouhlasilo zahájení veřejné sbírky na pořízení dvou zvonů do věže kostela sv. Martina v Očihově. Pojďme se spolu s obyvateli této obce ležící téměř na rozcestí Ústeckého, Středočeského a Plzeňského kraje vrátit o stovky let proti proudu času, abychom zjistili, proč byla sbírka vyhlášena:

Po celá staletí byly zvony odlévány a instalovány do věží božích kapliček, kostelů a chrámů, aby provázely životy našich předků. Zvěstovaly jim radostné chvíle, tišily jejich žal nebo varovaly před blížícím se nebezpečím. Za to vše se zvonům dostávalo hluboké úcty a láskyplné péče. Zvony povstalé z tvrdého kovu, se zdály být věčné a nezničitelné.

Špetka z historie zvonů v Očihově

Ve věži kostela sv. Martina v Očihově se v minulosti vystřídalo mnoho zvonů. Zvony jsou v historii obce Očihov zaznamenány již při samotné stavbě kostela, který byl postaven v románském slohu ve druhé čtvrtině 13. století. Vydržely zde celá staletí, dokud nepřišla jejich zkáza v podobách silných mrazů, během nichž je rozbíjel chlad, požárů, ve kterých je tavil oheň nebo ničivých válek, při kterých tyto posly míru dobyvatelé přeměňovali na mohutná děla – nástroje zkázy. Neblahý osud potkal také oba zvony kostela sv. Martina. V roce 1916, ve kterém podlehly právu rekvizičního zákona, byly z věže shozeny a dopraveny společně s dalšími zvony na shromaždiště na plzeňské vlakové nádraží. Odtud putovaly do sléváren ve Vídni, kde byly přetaveny na zbraně. Rekviziční zákon tehdy nařizoval, že každému kostelu musí být ponechán nejmenší zvon pro signální účely. V Očihově proto zůstal jen jeden nejmenší zvon ze zvonařské dílny rodiny Petra Pernera, který vyrobil již v roce 1796. Po skončení válečných útrap roku 1917 se život v Očihově znovu pomalu vracel do mírových let. Přeživší očihovští obyvatelé ale po skončení války pociťovali chybějící hlasy zvonů, které se rozléhaly nad vesnicí po několik generací. To byl důvod, proč se občané Očihova složili a ve vší poválečné bídě nechali pořídit alespoň jeden zvon. Národní hrdost občanů Očihova utužilo motto, které nechali vygravírovat do těla zvonu:

„MŮJ PŘEDCHŮDCE BYL ZNIČEN V TĚŽKÝCH NÁRODNÍCH BOJÍCH. JÁ JSEM BYL POŘÍZEN K ZAZNĚNÍ V MÍRU. VZPOMEŇTE VŽDY PŘI MÉM ZAZNĚNÍ NA UPLYNULÝ TĚŽKÝ ČAS.“

Z nedostatku peněz, bohužel, nebyl tento zvon pořízen ze zvonoviny a byl vyroben v některé z blízkých severočeských sléváren, které neměly s odléváním zvonů větší zkušenosti. V současné době má očihovský kostel zvony dva. Jeden zvon signální, který bylo podle rekvizičního zákona v roce 1916 nutné ponechat a druhý zvon, který není vyroben ze zvonoviny. Zde vyvstává myšlenka, proč je třeba pořídit do věže kostela sv. Martina v Očihově zvony dva:

Naším společným přáním bylo pořídit namísto prázdného místa do zvonové stolice nový zvon. Co nikdo z nás ještě netušil? V roce 2014 jsem oslovil několik zvonařských firem. Neměl jsem ani zdání, kolik se takových firem v České republice nachází a zda vůbec jsou. Kontaktovala mě jediná společnost – zvonařství Michala Votruby z Myslkovic poblíž Soběslavi. Otec a syn Votrubové prověřili stav zvonové stolice ve věži, ve které jsou oba zvony zavěšeny a opravili její nedostatky. Mladý Michal Votruba následně provedl jejich zvukové zkoušky. Po jejich vyhodnocení mi poslal zprávu, ve které bylo uvedeno, že zvon z roku 1921 má nevyhovující znění. Co to znamená? Zvony v kostelních věžích jsou považovány za hudební nástroje a jejich společné zvonění musí mít harmonický souzvuk. Bylo mi navrženo chybně znějící zvon odinstalovat a ke zvonu z roku 1796 odlít dva nové zvony. A to je odpověď na otázku, proč je třeba dvou zvonů. Zvon z roku 1921 by se zároveň dočkal nutného vyčištění a důstojného umístění přímo v kostele sv. Martina jako hrdá vzpomínka na tehdejší obyvatele obce.
Pan Votruba dále zaslal nabídku na pořízení dvou zvonů v částce 250 000 Kč. Uvedená hodnota se dá částečně snížit dodáním měděného kompozitu (čistý měděný odpad). Nedílnou součástí zvonů jsou symboly, postavy, texty a pojmenování. Jeden zvon musí být bez pochyb ozdoben postavou a výjevem sv. Martina a zároveň po něm pojmenován. O symbolech a pojmenování druhého zvonu budeme vést diskuze. Můj návrh je ozdobení chmelovou révou, jež je symbolem naší obce a obecním znakem. Pojmenování druhého zvonu navrhujeme po nejštědřejším dárci. Pořízení zvonů považujeme za poselství lidí žijících dnes pro generace následující, protože Očihov bude žít dál. Vždyť už žije více než 700 let. Ve zvonech tak bude uložena paměť nás, kteří tento svět reprezentujeme v současnosti. Jednou z myšlenek, kterou zvony lidem svým zvoněním ponesou, bude i nadále přání, aby zněly v míru. Jen tak bude zaručena jejich dlouhověkost. Pan Votruba také nabídl možnost odlití zvonů přímo u nás v Očihově. Této technicky zajímavé a především srdcové záležitosti se v naší obci může zúčastnit opravdu každý. Být součástí odlévání zvonů a trpělivě čekat na jejich vychladnutí a vypnutí z forem je vskutku nezapomenutelná podívaná nejen pro všechny příznivce renovací kulturních památek. Vždyť i lidé, kteří s námi v naší obci nežijí, mohou mít v budoucnosti díky novým zvonům vazby na Očihov a my všichni budeme velice rádi, když se k nám připojí.
Chtěl bych za všechny obyvatele naší obce poděkovat všem, kteří finančně podpoří naší veřejnou sbírku „ZVONY PRO OČIHOV“ a budou dále šířit naší myšlenku.

Václav Braniš kronikář obce Očihov